1.Kapitola - Věci minulé, přítomné a budoucí

10. března 2008 v 13:10 | Umbar |  > Bláznovství <
Tak a je to tady. 1.Kapitola tak si ji užijte :)

Venku byla ještě tma, ale nač otálet myslel si Ron. Nic na světě nemohlo jeho rozhodnutí změnit, ani když šlo o Hermionu. Ta ale nepochopila jeho cíle, které on si stanovil splnit. Navíc Brumbál mu vyšel vstříc.
Jako by tam byl u něj znovu. V jeho pracovně. Ještě před tím než zemřel. Kéž by tu tak byl s nimi a poradil mi co mám dělat. Vždycky si věděl rady. A znovu si musel přehrát jejich poslední rozhovor.
"Rone?"
"Ano? Pane profesore? Prý se mnou potřebujete mluvit. Jen nevím o čem"
"Vlastně jsem tě chtěl o něco požádat. Je to dost velké přání, takže si jej pořádně rozmysli. A celé se týká Harryho. Jak sis jistě uvědomil, studujete předposlední rok Bradavické školy. Harry se příští rok stane plnoletým. Teď když se Voldemort vrátil, připadá si strašně sám. Já tě jen chci poprosit, zůstaňte s ním. Potřebuje vás víc než dřív. Možná, že bude tvrdit opak, ale já ho dobře znám."
"Pane profesore. Už dávno jsme Harrymu slíbili, že s ním zůstaneme až do konce. A tohle nehodláme porušit."
"Dobře Rone. Jsem rád, že jste se takhle rozhodli. Oba"
Ale realita byla jiná. Vše se za ten rok tak zkomplikovalo a zamotalo. I ti nejvěrnější přátelé byli rozděleni.
"Harry tak přece počkej na nás?"
"Ne Rone! Ani ty, ani Hermiona se mnou nepůjdete! Moje konečné slovo"
"Ale proč? Vždyť jsme ti to slíbili.. A ty nás teď u sebe nechceš? Vysvětlíš nám tedy aspoň proč?"
"Co je na tom těžkého k pochopení? Prostě vy dva se mnou nepůjdete. Tohle je můj boj. Já se budu bít za to aby vy dva jste mohli v klidu spát."
"Copak nechápeš, že tohle po tobě nikdo nechce?"
"Ale ano. Každý to ode mě čeká. Potom co Brumbál.."
Hlas se mu zlomil. Ani po roce, co Brumbál umřel, nebyl schopen o něm mluvit. Druhý z lidí, kterého měl nevýslovně rád, ho opustil. A to rukou, toho zrádce Snapea. A Snape tam někde čeká na něj, aby jej mohl zabít. Ale bude to Snape, který se stane obětí. A to bude jen začátek. Každý kdo se postaví mezi něj a Voldemorta mu půjde z cesty ať chce nebo nechce.
"Prostě to pochopte?!" Nemůžu vás vzít sebou. Co když vás někde zajmou a zabijí?"
"To můžou udělat i tady. Nemyslíš Harry?"
Hermiona se konečně ozvala. Celou dobu tam stála mezi nimi neschopna nic říct. Brumbálova smrt ji sebrala tak jako každého kdo ho dobře znal.
"Ne Herm! Prostě to nejde. Vy dva zůstanete tady. Moje poslední slovo"
"Tvoje poslední slovo?! Tak poslyš Harry! Nebyli jsme s tebou těch sedm let jen proto, že jsme si chtěli urvat trochu tvé slávy. Byli jsme s tebou, protože si náš přítel. Tak to je a zůstane. To nezničíš i kdyby si stokrát chtěl"
Ron už zase začíná brunátnět, myslel si Harry. Přesně takhle vypadal strýc Vernon když Harry něco provedl. Ale tohle už není hra. Ron pomalu vykročil k Harrymu. Dojít k němu však nemohl.
"Expeliarmus!", zařval Harry.
"Je mi to líto, už kvůli vám obou"
A byl pryč. Čímž vlastně zpečetil jejich osud. Dal jasně najevo, že jejich společná cesta končí. Tehdy Ron tušil, že zklamal nejen sebe, ale i Brumbála. Tím, že nedokázal zůstat s Harrym. Nezbylo mu, než zůstat s Herm. Vždyť kde je teď Harrymu konec. Je to jako hledat jehlu v kupce sena. A že je ta kupka pořádně velká. A navíc. Jak se chcete vnutit někomu kdo o vás nestojí.
Dva roky žili, Herm s Ronem, spokojeným životem. Ale pak se něco zvrtlo. Každý den musel Ron přemýšlet nad tím, kde je asi Harry. Výčitky ho mučili každý den. Ale nikde se jich nemohl zbavit. A ač se snažila Hermiona mu pomoct, nemohla. Jak jí měl říct, že se zklamal v sobě, že zklamal Brumbála. Bylo to přece jeho poslední přání, které stačil říct před jeho smrtí. On si tu teď sedí v teple domova, zatímco Harry někde bloudí v divočině. A jako břemeno ho tíží fakt, že každý den může být jeho poslední. Jemu ani Ronovi nenáleželo žít klidný rodinný život. Tehdy když se setkali na Londýnském nástupišti, musel to být osud, který propletl jejich životy dohromady. A Harry Rona teď nutí aby se vzdal společného přátelství? To nikdy.. Bude to bolet, nejen Herm, ale i jeho. Ale nějak v hloubi duše cítil, že dělá správně. Sice někoho ztratí, avšak snad někoho najde. Věděl, že Herm nepůjde. Potom co ztratila rodiče, zanevřela na všechny kouzla. Nepoužila kouzlo už přes rok. Potom co je nedokázala ochránit. Tolik se změnila. Oba se změnili… Zůstanou jen vzpomínky.

Ale dost už snění. Rychle naházel pár užitečných věcí do batohu. Nechtěl se tu zdržovat, už ani chvíli. Tolik ho rozbolelo srdce z toho že odchází. Měl ten jejich domek rád. Přece jen si tu užili pěkné chvíle. A zase se začal procházet po domě. Snažil se o vtisknutí do paměti co nejvíce detailů z jejich domu. Aby měl na co vzpomínat. Jejich gauč, kuchyně, koupelna. Krb u kterého spolu tak často leželi. Kopec na kterém seděli dlouho do noci a nechtělo se jim zpátky. A ani Ronovi se teď nechtělo jít pryč. Vypadalo to celé tak jednoduše. Opak byl pravdou. Vždyť odcházet od člověka co vás má rád, je vždycky těžké. A teď to bylo těžké dvojnásob. Oba ho vlastně donutili vybrat si mezi jedním nebo druhým. Těžká volba.

"Pověz mi Rone, co tu sakra ještě děláš? Ač bych do tebe mluvila sebevíc ty už si byl dávno rozhodnut. Že mám pravdu? Tak proč sis se mnou něco začínal, když si věděl, jak to skončí?!"
"Já přece nevěděl, že to takhle dopadne! Neobviňuj mě teď ze všeho co se ti kdy stalo špatného"
"Já ti neobviňuju. Jen je to tak špatné když chci aby si tu zůstal?"
"Ne není. Ale pochop že.."
"Nechci chápat. To už jsem ti snad řekla. A nepřerušuj mě teď prosím. Přišla jsem o rodinu, o Harryho. Co si budeme nalhávat? Nejspíš se už nevrátí. A ty teď po mě chceš, abych se vzdala i tebe?"
"To chci a jak víme, že se Harry nevrátí?"
"No ve skutečnosti nevíme, ale tušíme. Vždyť od začátku co jsme znali tu věštbu. Ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu. Je víc jak jasná.."
"Dost možná, ale já jsem dal slib. Slib, který hodlám splnit, i když ty nechceš. Promiň je mi to líto."
" Možná, ale ne dost.."
Hermiona se opět rozbrečela. Nechápala to ač se snažila sebevíc, nerozuměla mu. Celý svět mohl patřit jim a on teď říká ne?
"Už dost bylo řečí. Život jde dál a my s ním."
Dál už nemohl mluvit. Bylo to nad jeho síly. Vzal batoh a vykročil ze dveří. Poslední pohled na Herm. Zabouchl dveře a vykročil vstříc ránu. Došel až na jejich kopec. Dalším krokem zpečetí svůj osud. Další krokem se odloučí od místa a člověka. Oba má nadevše rád. A co ho čeká? To nevěděl sám. Špatný nebo dobrý osud? Kdo ví?
"Rone počkej"
Ona ho prostě nehodlala nechat jít jen tak. Milovala ho a i když mu to po smrti rodičů neříkala zrovna dvakrát nejvíc bylo to tak.
"Opravdu chceš jít dál?"
"Já musím.."
"Nemusíš"
"Dobře tak chci. Ale ty nechceš. Jeden z nás to musí udělat i když ten druhý nechce a bude to bolet oba dva."
Už nemohla. Podlomili se jí kolena. Takže tady se rozcházejí. Každý půjde dál svou cestou. Jedno je, ale jisté. Společná není. Poslední polibek a odešel. Až do noci tam Hermiona seděla. Doufala, že uvidí znovu jeho obrys, který se vrací k ní. Ale nikdo nešel. Půlnoc se přehoupla. Už jí byla velká zima. Až tehdy si uvědomila, že už se doopravdy nevrátí. Že si to cestou nikde nerozmyslel. Opustil ji. Je konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 10. března 2008 v 13:33 | Reagovat

prej sladák, vždyť  je totragédie! Ach můj bože...xD Koukej psát!

2 Jasane Jasane | E-mail | Web | 10. března 2008 v 16:51 | Reagovat

Bože...To je tragus.... Chudinka Hermi...Je mi ji hooodně líto.. A přikláním se  May PIŠ!xD

3 Vendik Vendik | 10. března 2008 v 21:00 | Reagovat

Nice kapitolka....ale mají pravdu, slaďák vypadá trochu jinak :D

4 Umbar Umbar | Web | 11. března 2008 v 6:14 | Reagovat

Baby jedny nevděčný xD Si prostě nemůžu pomoct, ale co čekáte od rozchodu no? xD

5 Maysie Maysie | Web | 11. března 2008 v 13:24 | Reagovat

Tsss....

Rozhodně ne otázku na icq "Přečti si to a řekni mi jestli to není slaďák..." =D

6 Umbar Umbar | Web | 11. března 2008 v 16:48 | Reagovat

Tohle s tím přece, ale vůbec nesouvisí xD

7 Anduel Anduel | Web | 11. března 2008 v 21:05 | Reagovat

SLAĎÁÁÁK?  si děláš srandu, ne?:D ne, líbilo se mi to, i když bych to spíš zařadila k těm tragédám...

8 kiki.. kiki.. | 16. března 2008 v 15:37 | Reagovat

Fňuk...to je smutný..... ale jako kloním se k holkám.. tohle není Slaďak...:P

Ale jinak hezkééé....:)

9 Dromedka Dromedka | Web | 5. června 2008 v 19:53 | Reagovat

Hehe... slaďák neslaďák... moc hezký... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama