Noční polibek

8. března 2008 v 11:02 | Umbar |  > Jednorázovky <

Takovej první větší slaďáček. Možná až moc krátká, ale mě se líbí :)


Člověku se málokdy stane, že přejde do stavu naprosté beztíže. Kouzelníkovi možná o poznání více, ale stejně to není tak časté. A Ronovi se to stalo. Zřejmě to bylo nevyhnutelné, ale udělalo to s ním své. Možná šťastnějšího člověka i kouzelníka. Kdo ví?
Ron se pozvolna probudil. Stále tomu nemohl uvěřit. Co když to byl pouze sen? Doslova se bál otočitl, protože tohle by asi nepřežil. Ovšem Hermiona ho sama přesvědčila o pravdivosti téhle události. Otočil se k ní a prostě se musel začít smát. Vždyť tohle si přál ze všeho nejvíc být s ní a podařilo se mu to.
Ač chtěl nemohl jí vzbudit. Potichu se vytratil něco zakousnout. A když už tam bude donese i jí no nie?
____________________
Hermiona se s trhnutím probudila. Posadila se na postel. A tou radostí se jí zatočila hlava. Tak přece. Nevěřila tomu. Zase se s klidem položila a začala šátrat kolem sebe. Ovšem Rona nenašla což jí mrzelo. Doufala, že se jí nevytratil. Má si s ním ještě hodně co říct.
Možná trochu matně si vzpomínala co se včera stalo. Vlastně si vzpoměla dost dobře. Pozdě večer seděla sama u krbu. Přijela na část prázdnin za Harrym a Ronem. Ovšem byli to divné prázdniny. George a Fred jsou v Příčné ulici, Gini, Molly, Artur a Harry museli narychlo odjet na ministerstvo. Prý nějaká neodkladná záležitost. Přemýšlela co po nich asi tak chtějí. A navíc ji Harry trápil čím dál víc. Něco ho jistě trápí. Ale hned zítra na něj udeří a všechno se dozví. Dveře bouchli a objevil se Ron.
"Proč nespíš?" Neomylnými kroky zamířil k lednici.
"Copak ty nikdy nepřestaneš mít hlad Rone?" Jeho žravost byla přímo fascinující.
" Tak abys věděla, přišel jsem se napít vody."
Opravdu? Tak proč mám pocit, že ne?
" No já nevím možná, že zklamala ženská intuice? "
Moje intuice je v pořádku ", pousmála se. Mám ho ráda, pomyslela si. Snad vysílala nějaké signály a Ron si k ní sedl.
"Na co myslíš?", zeptal se.
" Ále jen tak přemýšlím o všem možném.
" I o mě třeba? .
" Ne o tobě ne, odsekla " .
No však se hned neurážej ". " A není ti třeba zima?
Sedím u krbu Rone.
Jo stačil jsem si všimnout.
Neví proč to udělal, ale stejně přes ní tu deku hodil." Nevezmu si tě pak na svědomí. Jdu spát a nebudu tě přemlouvat, ovšem jdeš taky?
Jo půjdu"
Když šla s ním potěch schodech, cítila se tak nějak nesvá. A až došli k jejímu pokoji nevěděla co má dělat. To se přece nestává Hermioně Granerové.
" Tak dobrou Herm.
" Dobrou Rone. "
Nebo vlastně počkej.
A aniž netušila co to dělá, věděla, že tohle je přesně to co musí udělat. Políbila ho. "

_______________________
Hermiona ho políbila. Na chvíli se sním zatočil svět. Sice to neviděl, ale musel se neuvěřitelně červenat. Ale udělala něco na co čekal dlouho. Možná si představoval že se to stane, ale teď a tady ho absolutně zaskočila. Když přestala stáli tam snad hodinu bez hnutí. Každopádně když to nezkusí teď tak kdy pak?
" No páni. Tak to si mě teda dostala. Nevím proč si to udělala, ale prosím tě, klidně si před tebou kleknu na kolena", načež si opravdu kleknul. "Udělej to znova."
Sehla se k němu a zašeptala mu. "Už nic neříkej"
Znovu ho políbala. Zvedl se a když tam tak stáli mezi dveřma, musel se o ně opřít jinak by snad na něj přišli mrákoty. Nebránil se ničemu a možná toho Hermiona využila. Zatáhla ho dovnitř a zabouchla dveře.
Celá noc teď patřila jen jim..

Hermionu vytrhli ze zamyšlení Ronovi kroky.
"Ahoj?".
No ahoj?
To všechno neseš pro mě?
No je to zvláštní, ale vůbec nemám hlad."
Nevěřím tomu, že si řekl právě tuhle větu.
Možná to kvůli tobě ne?
Já, ale pro tebe nic nemám. Snad možná trochu místa vedle mě, zamrkala a nadzvedla peřinu. " Tak využiješ tohohle neuvěřitelného prostoru? "
Ron tedy nehodlal promarnit tuhle příležitost. "Tak tohle je všechna válečná kořist ukradená z ledničky. Víc bohužel nemáme.
" Děkuju. A to se mi teď promenáduješ jen v kalhotách po domě?
" No popravdě jsem neměl na výběr. Zbytky mého oblečení evidentně leží někde pod tebou a nechtěl jsem tě budit. Takže by sis toho měla vážit. Navíc nikdo není doma. Mamka nechala v kuchyni vzkaz, že se v Příčné zdrží všichni až do pozdního večera.
" Snažíš se tím něco naznačit Ronalde? Abych popravdě řekla, včera si mě překvapil.. " No musel jsem. No jak si to sama řekla? Nesuď podle sebe Rone. Sám si citlivý jako pařez.
" Jak chceš Rone. Nutíš mě ti znovu ukázat, kdo je v tomhle svazku vůdčí typ."
Odložila všechno jídlo a se smíchem je zakryla. Přece jen mají na práci něco důležitého, pomyslela si..
A je to pravda :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 4. června 2008 v 20:27 | Reagovat

Mě se ani nechce věřit, že tohle napsal kluk... moc hezky napsané... :)

2 Gigi Gigi | Web | 25. července 2008 v 12:49 | Reagovat

noo...jakoze souhlasim s Dromi...těžko uvěřit, že to psal kluk...jsem si říkala, jak asi může vypadat FF v podání kluka a jsem velice mile překvapena:-) mooc hezké

3 Marťa Marťa | Web | 19. července 2009 v 22:15 | Reagovat

teeda.. kdybych si to teď nepřečetla, tak fakt nevěřím, že to psal kluk. Je to nezvyk, ale hezky se to četlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama