Zlo má mnoho podob

8. března 2008 v 11:06 | Umbar |  > Jednorázovky <
Dobro pokaždé vítězí nad zlem, ale dnes ne...

Neexistuje dobro a zlo. Existuje jen moc a lidé příliš slabí než aby o ni usilovali. Přesně tuhle větu Voldemort použil proti Harrymu. Jeho cílem bylo Harryho zabít, získat kámen Mudrců, odsranit lidi co by se mu mohli postavit, ovládnout svět a nastolit nový řád... A to za jakoukoliv cenu. Bylo mu jedno kolik jeho věrných přívrženců padne, přes kolik mrtvol bude muset přejít než dojde ke svému vysněnému cíly. Zab, neohlížej se, jdi dál, zab další. To je cesta k úspěchu. Voldemort ovšem ví, že smrt v porovnání se strachem je nicotná věc... Strach... To je to po čem toužil... Záchvaty strachu, pouze při vyslovení svého jména.. Absolutní poslušnost.. Ze strachu a z poslušnosti se nechat zabít jen pro radost svého pána... Není nikdo koho by se Voldemort bál. Nikdy a nikoho. Jako správný vůdce si udržoval respekt ze svých nepřátel.. Brumbál a Potter. Jediné dvě osoby, před kterými měl kdy Voldemort respekt. Ale přesto se jich nebál... Brumbál stárne. Jeho síla brzy pomine a to bude čas kdy konečně Voldemort řekne ty dvě sladká slůvka.. Avada Kedavra. Z jeho hůlky vytryskne zelený paprsek světla a z Brubála nebude nic... A Potter je bez Brumbála nic. Najde si ho a zabije.... Vlastně proč jej chvíli nemučit... Pohrávat si sním.. Co třeba kletba Crutiatus... Tak dlouho dokud nepřijde o rozum s nesnesitelné bolesti a díky utrpení jeho duše... Můžeme najít i jeho přátele.. Donutíme je pokleknout přede mnou... Pak přivedeme Pottera aby se podíval na jejich smrt.. To je prostě dokonalé.. Zlověstný smích naplnil komnatu Voldemorta. Tohle byly představy Voldemorta. Jeho nejusilovnější tužby. Tužby jeho ledového srdce.. Tužby které se brzo naplní. Osud je zlu přiznivě nakloněn... Mozkomorové se opět přidali na stranu zla.. Stačí jen kývnout prstem a vyrazí do celého kouzelnického světa vraždit Voldemortovým jménem. Obři podlehli a znovu se znich stali spojenci Voldemorta. Neživých přibývá každým dnem víc a víc... Lidé se dozvěděli o kouzelnickém světě.. A co víc.. Znají už Voldemorta a děsí se ho. Neví jakými schopnostmi to vlastně oplývá každopádně v tuhle chvíli jim může určit život či smrt... A lidi udělali přesně co očekával.. Zalezli do svých domovů jako krysy a radši dělají, že nic neví. To se však Voldemortovi zalíbilo. Někdy, jen tak pro potěšení, si vytipoval dům a zabil jeho obyvatele. Bavilo ho pozorovat ten strach v jejich očích. Ten strach z toho co bude dál a co snimi vůbec teď bude... Ale nakonec se poddali smrti, nekladli odpor.. Někdy prostě jen tak vytáhl se Smrtijedy do ulic. Vraždit, brát si, vraždit, vraždit, brát si a zase vraždit, vraždit. Zabij, ubliž, způsob bolest.. Do jisté míry se právě tohle stalo heslem Smrtijedů. Přesto největší hrůzu mají s Voldemorta. Ale konečně po takové době se jim jejich věrnost vyplatila. Voldemort jim dal co slíbil a nechce nic než jejich poslušnost..
Pokud jde o kouzelníky, tak ti se rozdělili na dva tábory. Někteří se přidali na jeho stranu. A někteří se snaží vzdorovat jeho moci. Voldemort to nazval "Kouzelnickým lovem". Smrtijedi, v čele s Voledemortem, prohledávají různá místa a pátrají po kouzelnících. A takovýhle lov je přece mnohem zajímavější. Kouzelníci, kteří brání takřka celé rodiny, natolik odvážní a zároveň pošetilí se postavit Voldemortovi...
Ale na tom teď už nesejde... Našel to po čem tak toužil. Poslední úkryt Harryho Pottera, Albuse Brumbála, Rona Weaslyho a Hermiony Granerové...
---
Harry se probudil z neklidného snu.. Každou noc vidí jen ten samý sen.. Klečí pokolena v krvi jeho přátel. Nakonec se k nim přidá i on sám. Poté co Voldemort ovládl takřka celé kouzelnické společenství, se už nebál své představy, plány, či přání tajit... Oba věděli, že konec se blíží. Přesto Harry nepřestával věřit. Musí přece existoval alespoň malinký kousíček naděje.. Něco co zachrání, už tak mnoho zničených životů. Anglie už není tak krásná země... Nýbrž kus ostrova v troskách, hořící neuhasínajícím plamen a obývána zlem, co nespí.. Harry se nebál smrti. Naopak. Od prvního dne touží být se svými rodiči. A teď se mu to co nevidět splní. Ikdyž bude trpět. A jeho přátelé také. Ale i oni už považují smrt za vykoupení z tohohle pekla.
Každého nějak poznamená smrt jeho blízkých. Už neexistovala rodina, která by byla dosud pohromadě. Harry zavřel oči a pohroužil se zpět do svých vzpomínek...
Viděl sebe jak opět stojí v Siriusově domě... Při poradě Fénixova řádu:
-
"Už dost bylo skrývání Brubále! Voldemort se už také neschovává. Lidé už vědí o našem světě! Ví o nás toho hodně. Problém je, že neví komu věřit. A Voldemort je zabíjí po stovkách. Shromažďuje kolem sebe zlo. A nebude to dlouho trvat a vypátrá nás. A co potom? Utečeme znovu? Schováme se? A dál budeme spekulovat? Je čas Brumbále se mu postavit. Mu a jeho přívržencům. Veřejně, už se nebudeme schovávat před lidmi, ale půjdeme proti němu. A buď zemřeme nebo zvítězíme. Stejně už nemáme na vybranou. Každým dnem přibývá kouzelníků, kteří raději zvolí Voldemorta než smrt. Ať už ze strachu z ní, či chrání zbytek své rodiny.. " Na tuhle řec, kterou víceméně na Brubála řval Lupin, Harry nikdy nezapomene. Nikdy ještě neviděl Lupina tak rozčileného ikdyž dobře chápal jeho důvod. Po napadení Ministerstva takřka padli všichni jeho pracovníci. Mezi nimi Tonksová, Dawlisch, Pastorek a mnoho, mnoho dalších.. Brumbál stále mlčel.. Věděl, že Lupin má pravdu, přesto si zachovával chladnou hlavu. Všichni na něj spoléhají.. Weaslyovi, Lupin, Sirius, McGonnagalová, Hermiona, Harry.. Harry si nezaslouží takový konec, pomyslel si. Tolik bolesti už zažil a přesto nemohl v klidu žít. Tolik utrpení mu Voldemort způsobil.. Bože náš! Pomoz nám!
V hloubi duše však Brubál věděl, že jim nikdo nepomůže. Jsou na to sami. A on selhal...
Tikot hodin snad jako by neměl konce... Jak dlouho tam seděli po Lupinově řeči? Pět minut? Patnáct? Pět vteřin? Harry mu to přišlo jako věčnost. Ač to Brumbálovi neřekl, toužil postavit se Voldemortovi v tváří tvář.. Co Brubál odpoví se však už nikdo nedozví..
Ticho protrhl ostrý a řezavý smích. Každému se při něm vybavily jen ty nejhorší vzpomínky. Ve skutečnosti si však všichni vybavili smrt.. Do místnosti postupně naklusalo dvacet Smrtijedů v čele s Voldemortem... Než se členové řádu nadáli, byli spoutáni a klečeli na kolenách před Voldemortem..
Vysmíval se jim, ale když věděl s jakou odhodlaností chtějí umřít zmkl a začal mluvit.
" Už hezkou chvíli vás poslouchám.. Opravdu dobrá řeč Lupine. Třeba si byl v minulém životě nějaký řečník. Ale co se týče vás Brumbále, byl jsem opravdu zvědavý na vaši odpověď. A opět jsem se nemýlil.. Otevřeně by ste se mi nepostavili. Že bych se snad slavný Albus Brumbál bál? Ne jak by mohl... A Harry rád tě vidím.."
Voldemort zvedl hůlku a každému s ní projel po tváři... Každému se podíval do očí a pousmál se. Voldemort poslal Smrtijedy ven a zavřel dveře. Mý milý přátelé. Dnes je ten pravý čas pro vaši smrt. Ovšem dnes tu všichni nezemřou. A víš proč Harry? Hádám, že asi ne.. Tady jsou vaše hůlky.. "Voldemort je podal Harrymu, Brumbálovi, Ronovi a Hermioně. Dá to rozum, že tohle si Harry nepředstavoval. Voldemort máchl rukou a přenesl je pryč se slovy: Brzy vás najdu a víte co bude následovat... Harry se ocitl na nějaké louce. Ležel v něčí krvi a doufal, že né v krvi jeho přátel...
Trhnutím se Harry probudil... Zelený paprsek osvítil jeho pokoj. Harry veděl co to znamená. Rozběhl se k oknu a viděl to, čeho se obával... Po příjezdové cestě k jejich úkrytu, kráčel zástup Smrtijedů. Neváhal ani vteřinu.. Že by konečně nastal ten čas jejich smrti? Všechny tři obyvatele vzbudil a shromáždili se v sálu zámku, ve kterém se ukryli. Věděli, že nemají mnoho času k útěku. A chtějí vůbec utíkat? Je vůbec nějaká naděje? Když utečou co dál? Možná by měli zůstat a bojovat. Harry už byl dávno rozhodnut. " Smrtijedi jsou tu Brumbále. Máte pár minut na útěk. Stejně tak ty Rone a Hermiono. Běžte. Už kvůli mě..."
" Myslím, že teď mluvím za všechny. Řekli jsme ti to už dávno Harry. Naše ceste začala s tebou a skončí u tebe. Jestli tu chceš zemřít, zemřeme s tebou." Nebylo pochyb, že Ronův dialog Harryho dojal.. Zmohl se jen na: když myslíte?" Neváhali ani ostatní. " Jsme s tebou Harry.
Začali připravovat provizorní obranu. Stoly převrátili pro úkryt, dveře zatarasili a očekávala příchod toho jehož jméno nesmíte vyslovit...
Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Dveře se rozletěli a Harry nečekal. Začal pálit všechny kletby co znal.. Ostatní s ním. Pár Smrtijedů padlo, ostatní však odpověděli rychlým protiútokem. Místnost dostala temně zelený vzhled. Harry věděl, že jsou ztraceni. Stůl se vzňal plamenem a oni se museli vzdát...
Konečně! Tak dlouho Voldemort čekal na tenhle okamžik a dnes přišel. Voldemort se naplno rozesmál... Musím uznat Harry, že jsem tvým obdivovatelem. Unikat mi tak dlouho by jen tak někdo nedokázal a jsem velice polichocen, že předemnou ležíš. Že bych tě přece jen zlomil? Každopádně to se teď už nikdo nedozví. Sbohem Harry. Bylo mi ctí..."
Voldemort se napřáhl a jednoho po druhém je zabil....

Po třech měsících už neexistoval svět tak jak ho známe. Všechny země padli. Ovládl je chaos a panika... Dávní tvorové, kteří existovali jen v pohádkách, vystoupili ze stínů a ničí náš svět. Zdálo se, že neexistuje nikdo, kdo by nás zachránil...
Avšak někdo přece. Z Anglie přišel muž, který všechny země sjednotil... Nastolil nový řád... Krutovládu... Silní byli potlačeni, slabí jsou využívání. Už neexistuje naděje na nový začátek...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama