4.Kapitola - Deník pozůstalých

7. dubna 2008 v 13:01 | Umbar |  > Bláznovství <
Tak další kapča Se nedivte. Slovíčka mi vyskakovala sama na papír takže to šlo samo. Navíc to berte jako takové další + za mou nepřítomnost

_______________________________________________________________________
16. Dubna
Moje cesta začala. Vydala jsem se hledat Rona a doufám, že společně s ním najdeme i Harryho. Je to už nějaký ten pátek kdy jsme se dozvěděli o Vietálech. Tenkrát mě napadlo, že půjdeme s Harrym. Že společně zničíme Pána zla a pak konečně skončí ten trpký život s jediným poslaním zabít někoho kdo je takřka nepřemožitelný. Pak začít znovu od začátku. S dobrým začátkem až do dobrého konce. Žít s pocitem, že už každý další den bude jen lepší.
Nestalo se tak. Harry nás k sobě nechtěla my ho poslechli. Velká chyba, která ničila Rona a já si ničeho nevšimla. Byla jsem příliš zaujatá sebou a teď je čas to všechno napravit. Jenže jak tohle všechno skončí? To sama nevím. Snad je najdu oba a v pořádku. Jestli ne, nemám pak už pro koho žít. Každou noc myslím, jestli právě dnes někde neumřeli a já je pak už zbytečně hledám. I kdyby to však byla pravda, musela bych najít aspoň jejich těla, jako důkaz a rozloučit se s nimi.

17. Dubna
Další noc plná ošklivých nočních můr. Zase jsem je viděla na zemi mrtvé. Je to snad nějaké znamení, že už se to stalo? Doufám, že ne. Tolik na to myslím, že se mi o tom snad i zdá. Jiné vysvětlení nemám. Snad i jinačí není. Jsem v nějakém mudlovském lese. Kolem stanu rozmisťuji všemožná ochranná kouzla na která si jen vzpomenu. Odpoledne tu prošel pár nějakých mudlů. Tak nepříjemně mě bodlo u srdce když jsem viděla jak žijí jeden pro druhého. A vůbec netuší, co se děje v kouzelnickém světě. Že každý den může být poslední a pak oni mohou přijít o své životy. A to jen proto, že nejsou kouzelníci. Má snad Voldemort právo rozhodovat o životech lidí z kouzelnického světa a světa mudlů? To právo nikdy neměl a dokud já budu žít, tak taky nikdy mít nebude. Možná myšlenka překypující nadějí, která ani možná není, ale kdy potřebujeme více naděje nežli teď? Zdá se mi ž

21. Duben
Byla jsem vyrušena. Hlídka Smrtijedů se utábořila kousek od mého stanu. Celou dobu jsem se modlila aby na mě nepřišli. A podařilo se! Navíc jsem zjistila pár užitečných informací. Voldemort prý ovládl Ministerstvo kouzel a zabil Rufuse Brouska. To je špatné. Co se tam asi děje když už i Ministerstvo kouzel je pod jeho kontrolou? Raději nad tím nepřemýšlet. Ale nebyla bych užitečnější Fénixovu řádu, než když putuji divočinou abych našla své přátele?
Je příliš pozdě na návrat. Kdo ví jak to vypadá s Fénixovým řádem. Ale co moji přátelé, kteří tam zůstali? Musím doufat, že jsou v pořádku. Tohle je válka a je víc než pravděpodobné, že při ní padnou životy. Ovšem ať to nejsou moji nejdražší. Raději položím svůj život k Voldemortovým nohám než jejich. Ale Voldemort by si vzal její i jejich. Pak by přišla její oběť vniveč. Je mi to všechno tak líto. Ale není cesty zpět.
25. Duben
Někdo nebo něco mě sleduje. Mám stále ten pocit, že na mě někdo visí očima. I když jsem ve stanu. Právě tam se cítím tak zranitelná. Nemůžu spát. Celé noci držím hlídky. Mám tušení, že se něco děje. Moje ochranná kouzla mi najednou nepřipadají dostatečně silná. Voldemort by jimi dokázal projít lusknutím prstů. Mrazení v zádech mám teď pořád. Ale když se otočím nikdy nic nevidím. Minulou noc jsem už nevydržela bdít celou noc. Usnula jsem, ale né na dlouho. Vzbudil mě jakýsi šramot mezi stromy. Zůstala jsem ležet a hrůzou sotva dýchala. Jako by to však vědělo, že jsem vzhůru. Celou noc pak byl klid. Abych aspoň na chvíli přestala myslet na to děsivé, snažím se myslet na Rona a Harryho. Třeba jej už Ron našel a cestují spolu. Doufám. Místo toho však vyvstávají na mysli další otázky. Odpovědí však žádné. Přiznávám to. Bojím se o sebe, o ně, o všechny co zůstali tam, kde se tomu kdysi říkalo doma. To Voldemort všechno zničil. Nenávidím ho.
28. Duben
Mou jedinou útěchou zůstává tento malý deník. Nemám komu říct jak se cítím. Kdysi jsem měla tu možnost, ovšem já naivní ji nevyužila. Příliš pozdě. Život jde dál a my s ním i když ho občas chceme mermomocí zastavit. Zafixovat jej tak aby takhle zůstal už navždy. Tohle nejde. Není však na škodu o tom snít. Každý člověk na tohle někdy myslel. Pak vstal a šel dál. Někdo takhle zůstal. Uvězněn ve svém světě. Aspoň pak zůstali navždy šťastní. Někdy se zase dívám nazpátek. Nemám sílu dál psát. Slzy mi jdou do očí a já si nechci promáčet svůj deník. Možná je tohle jen laciná výmluva jak se vyhnout svěřování, do kterého se mi zrovna teď nechce. Prostě je to tak.
6. Března
Odmlčela jsem se na docela dlouhý čas. Pořád jsem v pořádku což mi stále zůstává záhadou. To něco co mě sledovalo je snad pryč. Konečně můžu zase vcelku klidně spát. Noční můry trochu ustoupily. Snažím se zase myslet pozitivně. A daří se to. Včera jsem matně vzpomínala na naše zážitky ze školy. Třeba jak mě zachránili před Trolem. Harryho účast v Turnaji tří kouzelníků. A další vzpomínky, které mi vždy vytanou na mysli. Jsem za ně ráda. Vždycky mi pak připadá, že nějaká naděje zbývá. Jen ji najít.

8. Března
Je načase se rozhodnout kam dále. Nemá žádný smysl tu kde si bezhlavě pátrat. Harry říkal, že začne v Godrikově dole. Chce zažít uctěním památky svých rodičů. Tam musí jít. Nevědomý návrat do reality mě zastihl vcelku připravenou. Už bylo dost snům, je načase jednat. Když budu stále snít, nic nezmůžu. Postavit se všem problémům čelem, to je ta věta, kterou jsem hledala. Musím jít dál. To co jsem zkazila můžu zase napravit. Né však postáváním na místě. Dnes jsem na sebe po dlouhé době hrdá, že jsem tohle dokázala. A dokážu toho ještě víc. Stačí jen chtít a nestačí jen čekat. Tohle není jako když Ron chodil s Levandulí. Možná se jí tenkrát čekání vyplatilo, ale tenhle případ to není. Už jdu Rone.

12. Března
Konečně jsem se mohla přemístit do Godrikova dolu. Celé tři dny tu bylo pěkně rušno. Myslela jsem, že to něco co mě pronásledovalo je pryč, ale není. Přišlo to zas. Mám pocit, že až odstraním ochranná kouzla, při první příležitosti se to na mě vrhne. Proto sem s tím tak otálela. Odvážila jsem se až na čtvrtý den. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem takový strašpytel. Ukázalo se však, že jde o samotářského vlka, který těmito místy bloudil. Doufám, že moje ochranná kouzla účinkovali i na něj, protože příště by to mohl být Voldemortův had Nagini a to už bych takovéhle štěstí nemusela mít. Chybami se, ale člověk učí. Přemístila jsem se kousek od Hřbitova. Vše šlo jako po másle. Do doby než jsem zjistila, že Smrtijedi tu na Harryho a Rona čekají. Nezbývá než doufat, že tu stihli projít před Smrtijedy. Nebo se jim aspoň podařilo Smrtijedům vyhnout. Snad hlídky Smrtijedů brzy povolí na důrazu abych konečně mohla zmizet. Zatím však musím čekat a to se mi ani trochu nelíbí.
14. Března
Něco se děje. Zaslechla jsem část rozhovoru nějakého páru Smrtijedů. Doufám, že se mýlím. Prý sem Pán zla má přijít. Není čas tu dál vyčkávat. Musím jednat hned. Jestli to nevyjde budu stejně předhozena Pánovi zla. Když tu, ale počkám je to jisté. Nevím kam dál. Kdybych aspoň nalezla nějaké vodítko. Ale nic. Zase začínám ztrácet naději.
__________________________________________________________________________
Hermiona už měla vše připravené. Čekala jen na vhodný okamžik. Musí rychle vzít věci, odstranit postupně ochranná kouzla a přemístit se. Tohle všechno udělat co nejrychleji.
Právě teď.
I přesto, že vše dělala rychlostí blesku, nestihla to.
"Pertrificus totalus"
Hermiona opsala bolestnou piruetu padající k zemi. Oči ji vyděšeně těkali z místa na místo. Byla chycena, neschopná pohybu, nemohla se bránit, navíc bude předhozena Pánovi Zla. Zrovna teď by se jí hodila pomoc. A to rychle. Ovšem nikdo nepřijde…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | Web | 7. dubna 2008 v 19:30 | Reagovat

Ponurej konec...ty... xD

2 Umbar Umbar | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 20:17 | Reagovat

To aby se někdo měl na co pak těšit xD

3 Vendik Vendik | 7. dubna 2008 v 21:17 | Reagovat

tak to je hústý :D

pěkná kapitolka, ale ten konec, jej takový napínák jak malé gatě

4 Envy Envy | Web | 16. května 2008 v 19:11 | Reagovat

wow sada... ach jo je to tak smutný a matený! člověk se v tom nevyzná a proto je hrozně napjatej jak to dopadne! užasně napsaný...XD

5 Dromedka Dromedka | Web | 5. června 2008 v 20:31 | Reagovat

hezký... ale mám jeden možná mírně rýpavý dotaz... :D To čekala celý rok??? Jako od dubna do března?? :D Nebo to byl jenom překlep? Ale opravdu je to jinak moc heky napsané...

6 Umbar Umbar | Web | 1. srpna 2008 v 5:59 | Reagovat

Ne myslel jsem to tak, že v Dubnu právě začla svoje hledání, které pokračuje až do Března chápeš =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama