5. Kapitola - Jsme jeden

20. května 2008 v 12:41 | Umbar |  > Bláznovství <
Hlásím se vám opět a zase xD Mám pro vás nejnovější kapču od Bláznovství xD Aby jste mi rozuměli tak jsem přesně věděl, jak chci aby tahle kapča vypadala, jen sem se nemohl donutit ji napsat xD To až dnes. Možná je trochu kratší a není tam ani moc děje, ale pojal jsem ji spíše jako rozhovor xD



"Ne opravdu nesníš. Ač chceš nebo ne, jsi mrtvý".
Ta slova zněla Ronovi v uších. Znovu a znovu. Pohled na Fleur, která nepřestávala plakat nad jeho tělem byl víc než deprimující. Všechno se seběhlo během několika minut a teď jej někdo nutí, aby tohle vše náležitě vstřebal. A i když tohle vše vypadá všelijak, určitě proto existuje nějaké řešení, které zatím neviděl. Hodlal jej však brzy nalézt, protože začínal ztrácet trpělivost. Tohle všechno je přitažené za vlasy! Promnul si oči aby se lépe rozhlédl. Všechno bylo najednou jasnější než dřív. Barvy dostali nový nádech. Stříbrné vlasy Fleur zářily jasněji naopak černá noční tma naháněla hrůzu.
"Dostal si jedinečnou šanci. Šanci, která se už nikdy nebude opakovat. Čas tu neznamená nic. Ty máš možnost volby. Jsi jeden z vyvolených".
Vyvolený? Kdepak jsem už tohle slyšel. Ach ano Harry. Vypadá to, že jsi na to zůstal sám.
"Vím co si myslíš. Tady před nikým nic neschováš."
"Kde tady? A ono vás je tu víc? Co se mnou bude? Kdo jsi vlastně ty?"
"Copak to tu nepoznáváš? Tohle je tvoje mysl. Je nás tu víc. Co s tebou bude záleží jen a jen na tobě a co vlastně jsem? Dobrá otázka. Já sám to vlastně nevím. Mám jediný úkol, který se dozvíš v pravý čas. Teď mi dovol vzít tě na malý výlet. Výlet do nejniternějších vzpomínek tvé mysli. Nyní tě nemusí nic trápit."
Než Ron stačil něco namítnout, jeho vědomí se začalo točit spolu s ním. Obrazy se spojily do chaotické spleti barev. Začal se mu zvedat žaludek.
Najednou mu bylo zase pět. Jeho matka ho houpala v dřevěné kolébce. Nad ním se skláněla celá Weaslyových rodina. Zvláštní. Vždycky mu připadalo, že vše se točí jen kolem ostatních.
Devět let. Závistivě pozoroval Percyho na jeho novém koštěti. Tehdy nechápal proč i on nedostal své.
Deset let. Sám běhá u Doupěte. Přátele nemá a všichni jsou v Bradavicích. Jsou jiní.
Dvanáct let. Právě procházel s Harrym přes přepážku mezi nástupišti devět a deset. První společná jízda vlakem.
"Co si tehdy vlastně věděl o Harrym?"
"Chlapec co zůstal na živu?? Jediný člověk co přežil vražednou kletbu od Pána Zla."
"A co o něm víš teď?"
"No spoustu věcí…"
"Například? Pověz mi to první co tě napadne.."
"Teď hned? Chci říct, že Harry je tak složitá osoba. Znám ho už dlouho a vždycky mě dokáže překvapit."
"Myslím, že jsi lhář Rone Weasly. Harryho znáš opravdu dlouho, ale za tu dobu vlastně o něm nic nevíš. Myslíš, že je to z jeho strany stejné? Co vlastně jste? Přátelé, kamarádi nebo se vídáte jen tak z povinnosti? Zamysli se nad tím. Byl si vůbec někdy doopravdoví kamarád Harryho?"
"Já věřím, že ano. Vždycky jsem stál pevně za Harrym a nehodlám to měnit".
"Stál vždy tak pevně jako ty on za tebou? Uvažuj nad tím."
Jeho slova začala ztrácet smysl. Ač se snažil sebevíc, musel pochybovat. Co když má přece jen pravdu? Neviděl, to co nechtěl vidět. Pak je tohle probuzení? Konečně otevřel oči? Je to jako dívat se pohledem někoho jiného. Kdo sledoval jeho život. Každý den trávil s ním. Nakonec však řekl dost. Otevřel mi oči, aniž by se ptal jestli to chci. Je to dobře či špatně? Čas nic nezhojí. Jen připraví rány k dalšímu a bolestivějšímu otevření.
Myšlenky letěli jedna za druhou.
I já musím říct dost.
"O co se snažíš?"
"Jen ukázat ti pravdu. Ani růžovou, ani černou, takovou jaká doopravdy je. Jednou ji musíš poznat. A i kdyby ses schoval kdekoliv, ona si tě vždycky najde. Ať je jakákoliv."
"I po smrti? Nestojím o ni.."
"Nezapomeň. Já jsem ty a ty jsi já. Můžeš žít dost dlouho abys utíkal pravdě, ale nemůžeš žít s černým svědomím. Já vím jak ti je. Trpím, protože trpíš ty. Zbav mě té bolesti a možná pro sebe najdeš věčný pokoj."
"Proto tu musím být? Abych ulevil tobě?"
"Ne. Jsi tu proto, že jsi dostal šanci."
"Šanci. Jistě vím. Nikdo se tě oni neprosil."
"Přesto ti byla dána."
Obraz nástupiště v Londýně se rozmazal. Začali se přibližovat Bradavicím. Astronomická věž.
"Ach ano, tady si vzpomínám."
"Jistěže si vzpomínáš. Nejsme tu jen tak."
"Proč zrovna tahle vzpomínka?"
"Je důležitá. Tady si učinil rozhodnutí závaznější než kdy dřív. Právě zde jsi se stal dospělým. Začal si chápat. Tvé sny se možná rozplynuli, ale vystřídalo je něco daleko větší a důležitější. Proč si zde tenkrát stál?"
"Chtěl jsem být sám.."
"Nic víc? Vzpomeň si.. Řekni mi vše, vše co se ti tenkrát honilo hlavou."
A Ron mluvil. S pocitem, že jej někdo poslouchá. Poprvé v životě věřil, že mu teď a tady někdo rozumí.
" Je to už tak dávno. Vlastně nebýt tebe, zůstalo by tohle hluboko ukryté už navždy. Potřeboval jsem být tenkrát sám. Daleko od Harryho a Hermiony. Nějak jsem nevěděl co jim říct. Nechtěl jsem je vidět. Sedl jsem si a jen se díval. Byl úplněk a krásný výhled. A hlavně to ticho! Ticho všude kolem mě. Nejsem samotář a přece tohle mi vyhovovalo. Měl jsem pocit, že tady jsem konečně sám sebou. Bez zbytečných přetvářek před ostatními.
"Říkáš, že tady si konečně sám sebou. Před tím si snad nebyl?"
"Nevím, nejspíš né tak docela. Ty pouta co mě dřív svazovali, povolily. A já mohl konečně dýchat."
"Dýchat, ano dýchat. A pamatuješ si co tě tenkrát svazovalo? Harry? Hermiona? Rodina?. Dostal jsi nápad Rone.
"Ano nápad. Ten pocit byl úžasný. Nechtěl jsem se jej už nikdy vzdát. I za cenu ztráty všeho kolem, svou svobodu jsem už nechtěl pustit.
"Co bylo dál?.."
"Vykročil jsem k okraji a pohlédl dolů.."
"A viděl jsi?"
"Svůj život.."
"Ano svůj život. Viděl jsi svůj život tam na kraji Astronomické věže. Ty víš co jsi chtěl udělat. Chtěl jsi skočit dolů. Ukončit svůj dosavadní život. Možná bys zranil pár srdcí, ale všichni přece časem zapomenou. I ostatní by zapomněli. A přesto jsi to neudělal. Já to nechápal a ptal jsem se tě, proč neskočíš. Něco tě tenkrát drželo. Tam v hradu. Měl jsi tam přátele, jinde rodinu. Nepřipadá ti to teď jako chyba?"
"Jsem rád za to, jaký život jsem prožil.."
"Takže jsi s ním spokojený?"
"Ano.."
"Nemáš pocit, že by se na něm dalo něco změnit? Něco vylepšit, zpravit?
"Ne.."
"No jak myslíš. Jsme na konci."
"Na konci čeho?"
"Ty jsi dostal možnost rozhodnout se. Žít dál nebo ne. Ač je možná nevidíš máš na světě ještě nějaké neuzavřené věci. Něco můžeš změnit, něco dát do pořádku. To je určitě lákavá nabídka. A nebo můžeš zůstat tady. Tady ti nic nebude chybět. Možná, že ti bude odepřeno pár věcí, ale daleko více jich získáš. Jen na jedno pamatuj. Jestli tady zůstaneš nebudeš moct zasahovat do věcí Lidí. Ty se staneš jedním z nás. Porušíš-li tohle pravidlo přijde trest."
"Já si nejsem jistý jestli tu chci zůstat.."
"Zvažuj rychle.."
"Já nevím.."
"Nemáme čas Rone! Řekni to! Chceš dál žít?"
"…ne"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Envy Envy | Web | 20. května 2008 v 19:48 | Reagovat

tyy  voe!!!!Tak to je něco fakt jsem čekala že řekne ano!!! Tak teď jsi mě dostal XD hafec povídkaXD

2 Maysie Maysie | Web | 20. května 2008 v 22:19 | Reagovat

Blázne!

3 Umbar Umbar | Web | 21. května 2008 v 5:44 | Reagovat

Blázne je jediný co mi k tomu jako řekneš? To je teda slabý xD

4 Maysie Maysie | Web | 22. května 2008 v 10:28 | Reagovat

Jo, štveš mě, měl říct ANO!

5 Umbar Umbar | Web | 22. května 2008 v 15:08 | Reagovat

Neštvi neřekl tak neřekl. Mým cílem bylo psát povídky s nečekanými zvraty a právě teď se mi to podařilo tak neštvi! Já ti taky neříkám jak maj končit tvoje povídky? =O

6 Maysie Maysie | Web | 22. května 2008 v 21:44 | Reagovat

Ale odemě se to čeká xD

7 Umbar Umbar | Web | 23. května 2008 v 5:34 | Reagovat

tse?! xD

8 Teresie Teresie | E-mail | Web | 28. května 2008 v 15:10 | Reagovat

Nádhera!!! Jiný slovo se k tomu nehodí!!! :D Sice je to překvapující, že řekl ne, ale to dělá tvé povídky kouzelné :)) Tak rychle piš!!!

Terinkáá

9 Nessa Nessa | Web | 1. června 2008 v 19:57 | Reagovat

hm......měl říct :ANO!!!  ale jinak povedený šikula

10 Dromedka Dromedka | Web | 5. června 2008 v 20:39 | Reagovat

Aaaa... tok to je ale fakt škaredý od tebe... :D Ale jako zvrat v povídce geniální... :)Doufám, že jednou všechno vysvětlíš... proč to udělal a tak... a doufám, že to bude hooodně rychle...

Jo a btw... nechtěl by si třeba spřátelit?? Vážně se mi tvoje povídky moc líbí... :) Kdyžtak odpověz u nás na blogu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama