Sladká zpráva

21. března 2009 v 20:45 | Umbar |  > Momentky <
Po více než roce a půl xD Aspoň něco ne? Nevím jestli je to radostná novina, ale chtěl bych začít znovu z povídkařením tak se snad jen těště? xD


První jarní den.. Chápeš? Dneska je to rok. Rok života. 365 dní. Spousta hodin a ještě víc sekund kdy jsme byli spolu. Teda snažili jsme se. Nemyslíš? Já ano. A že to stálo za to. Doufám, že nelituješ.. Já vůbec.. Spoustu věcí si mi vzala, ale na druhou stranu daleko víc dala. Zrovna přemýšlím co k tobě vlastně cítím. Je to láska? No nevím, už mi to tak nepřijde. Spíš absolutní závislost xD. Na tobě. Na tvých slovech. Na tvých rukou když mě objímáš. Na tvých esemeskách, které mi chodí, když se nemůžem vidět. Vidíš co si způsobila? xD A já říkám jen díky.. Udělala si ze mě nesvéprávného člověka. Nemyslím, když si se mnou, nevidím, když mám tebe před sebou.. Ale co je horší, že nevím jestli to je i tak s tebou xD Udělal jsem i já z tebe toho totálně zamilovaného člověka? Jsme stejně slepý když jde o toho druhého. Věřím, že ano.. Teda aspoň budu doufat.. xD Tak jako jsem doufal, že si mě všimneš.. A ono se to stalo. Kdo by to byl tenkrát řekl. No asi nikdo. Ale spadl jsem do toho po hlavě. A bylo to krásný, nevšední. Jako z jinýho světa. Naše společný odpoledne, pozdějš víkendy, a teď i rána? xD A co víc? Teprve stebou nepříšel stereotyp. Je to pořád stejně tak krásný jako na začátku. Hold s tebou zažívám pocity vrcholného štěstí. Dnes a zítra zas. Kdysi se mě někdo zeptal co na tobě vlastně vidím. Prý nejsi ani krásná, ani chytrá a v ničem nevynikáš. V tu chvíli jsem nad tím opravdu nepřemýšlel. Taky to bylo po dlouhé době, co jsem se rval. Né kvůli sobě, ale kvůli tobě. Kvůli nám. Tebe mi nikdo urážet nebude. Tebe ne. No musím říct, že ten druhý z naší rvačky vyšel podstatně hůř než já. Ty si mi to, ale stejně nevěřila. Přišlo ti to malicherný mlátit se kvůli tobě. Ale já dobře viděl jak ti cukaly koutky. Byla si ráda, líbilo se ti to. Tehdy se něco změnilo. Myslím mezi náma. Začalo to být trocha vážnější. Už to nebyl takové to bláznivé randění, začali jsme si být víc důležitější. Věděli jsme, že bez druhého by to už nebylo jako dřív. A tehdy to přišlo. Jako blesk z jasného nebe. Řekla si, že mě miluješ. Jen tak. Zničeho nic. Kvůli ničemu. Ty víš jak se někdy dokážu tvářit. Ale tohle byl fakt šok. Teda samozřejmě, že příjemnej. Ale opravdu jsem to nečekal. Vždyť jsme byli spolu jen chvíli. A víš, že po krátké době se to nemá říkat. Říká se, že to není pravda. Ale já ti to v tu chvíli věřil. Tak jsem ti ty slova oplatil. A myslím, že ty si mi věřila taky. No a věříme si už přes rok. A za tu dobu co vím, jsme snad neměli důvod pochybovat. A doufám, že ten důvod nebude hodně dlouho. Nejlépe nikdy. Za to my. Kéž bychom spolu byli na věčnost. Pořád můžu s tebou něco objevovat. A touhle možnost nevyčerpám ani za padesát let.. Znovu musím říct, že v nás věřím pořád a se stále stejně pevnou vírou. A tím se asi dostávám ke konci tohohle bláznivého dopisu? Co mě vedlo k tomuhle šílenému nápadu? Pár jednoduchých věcí. Nechtěl jsem ti dávat, žádné hloupé dárky na poličku ba ani žádnou čokoládu. Dřív se psali dopisy. Žádné dnešní pitomé esemesky. V tom dopise vždycky bylo nějaké kouzlo. Kouzlo toho, že si to psala sama, že ten druhý poznal tvoje písmo. Že mohl cítit dotyk toho druhého skrze kus papíru. Mohl si dopis schovat a za padesát let jej vytáhnout z jeho skříňky. Potom si jej znovu přečíst, zasnít se, zavzpomínat co bylo tenkrát. Tak doufám, že jednou budeme takhle vzpomínat spolu. Vlastně ani nevím co jsem chtěl tímhle dopisem říct. Jen jsem ti jej chtěl napsat. Slova mi šla sama nějak na ruku a já je vlastně jen promítl. Nakonec by se hodil asi nějakej skvělej závěř. Ovšem už nevím co psát. Trocha se mi hrnou do očí slzy, protože je to zkrátka rok. A snad to není ani trochu klišé. Navíc doufám, že až si tohle přečteš, nějaká ta slzička ukápne. Zítra ti snad zpříjemním ráno. Tenhle dopis už na tebe bude dnes večer čekat ve schránce. Nakonec jen pusa, kterou jsem vtiskl těmhle stránkám a srdce na kraji stránky. Pro tebe.

Miluju tě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mEKI mEKI | Web | 22. března 2009 v 17:48 | Reagovat

hehe zajimavý příběh :)

2 Maysie Maysie | Web | 25. března 2009 v 20:14 | Reagovat

Je to krásně sladký, diť to víš :)

3 Maysie Maysie | Web | 7. června 2009 v 21:45 | Reagovat

Taky bych chtěla dostat takovejhle dopis xD

4 Drom Drom | Web | 13. července 2009 v 15:57 | Reagovat

Aaaach... :D ty jo, to je úžasný, něktreté ty věty, jako bych sama psala a cítila... taky si mi vtiskl nápad na dárek pro kluka... :D Hihi...:)
Jinak stylisticky a slohově a vůbec pisatelsky povedené, jen mi tam nesedělo to "trocha", ale asi se to u vás používá.. a posledních asi 10řádků bylo úchvatných;) jen tak dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama